Soucitní novináři, nebo profesionální plačky?

15. února 2006 v 0:46 | liduš
Osobnost moderátorky Mirky Čejkové působí poslední dobou hodně rozporuplným dojmem a není divu, že po její osobní story sáhla - následujíc bulvár - i dramaturgie pořadu ČT Třináctá komnata. Čím to, že tyhle na obrazovkách vysmáté sebevědomé osobnosti často ve svém soukromí působí spíše dojmem přestárlých pubescentů odmítajících z principu dospět? Jsou opravdu k politování?

Čejková se v dialogu s neobyčejně vstřícnou redaktorkou Janou Ciglerovou snažila hodnotitjednotlivé události svého života s uvolněným nadhledem, nejvýrazněji však o ní promluvily scény ve vězení s Markem Vítem a na ulici s redaktorkou v afektu. Všechny zapojené osobnosti však vypovídali v její prospěch jakoby ani neměla žádné odpůrce. Jen obdivovatele z řad bývalých zaměstnavatelů a soucítící kamarády. Byl osloven v rámci objektivity i pan Všetečka či Čejka? Či snad její maminka? To by ale bývalá moderátorka zpráv zřejmě neautorizovala. Jakou však má hodnotu subjektivní jednostranná výpověď člověka, jehož největším problémem jsou partnerské vztahy? "Jsme citliví, nepřekrucujeme, nehledáme senzace za každou cenu," tvrdí tvůrci pořadu inspirovaného americkým typem dokumentu. Pak ovšem scéna plačících protagonistek zůstala nepochopitelným vykřičníkem. Tedy hlavně u Ciglerové, která si už jednou poplakala v Třinácté komnatě s Terezou Pergnerovou. Záměr tvůrců byl příběh Mirky Čejkové přiblížit s porozuměním a s ženskou empatií. I ta má své hranice. Přinejmenším v profesionalitě. Možná by se Jana Ciglerová mohla vyjet citově otrkat na nějakou reportáž do domova pro přestárlé či mentálně nebo zdravotně postižené. Ne že by paní Čejková neměla svých problémů dost, ale tento způsob zapojení novináře do děje se mi jeví poněkud nešťastný, pokud se tedy nechce vydat na cestu profesionální plačky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama