VyVolení: manipulace a soucit

25. března 2006 v 18:01 | liduš
Shlédnutí dvou kousků loňského Big Brothera mě stačilo nadobro odradit.Vzdalajsem i VyVolené, protože mě formát a zábava tohoto druhu nijak nelákaly. Po téměř všenárodní diskusi o hysterickém Vladkovi, dominantní Regíně, falešném Michalovi a dalších jsem opět jednou jukla a kupodivu osudy jednotlivých hráčů mě zaujaly a zůstala jsem s nimi víceméně až do konce. Druhá řada VyVolených mě však zdaleka nechytla tak, abych je pravidelně sledovala. Nedejbože třeba nahrávala. I když produkce se snaží jak může. Je mi dost jedno, vypadne-li ten či onen. Přijde-li do Vily nějaký agent či tlupa lobbistů...

Je svým způsobem zajímavé pozorovat uzavřenou skupinu lidí, vyvíjející se skupinovou dynamiku, proměnu, odkrývání i taktizování jednotlivých soutěžících pod tlakem událostí, sevřeného prostoru i nástrah štábu soutěže. Jen se mi stává, že místo aby mě zaujala možnost "být při tom", mívám stále častěji pocit spíše jakési nepatřičnosti. VyVolení jsou na mě zřejmě příliš bizarní.
Od této série může člověk očekávat možná větší zábavné "vzrůšo", ale na úkor lidí, kteří zdaleka nepředstavují průměrného spoluobčana takříkajíc "od vedle". Jen těžko se pak člověk může ztotožnit s lidmi s extrémní nadváhou, s travestity či transvestity, přepjatými homosexuály či ztetovanými dívkami až dost uvolněných mravů.
Naposledy jsem měla problém dokoukat vyvádění nahé Sanny a Martina ve sprše. Zábavný moment vzniklý jejich nesourodou až patologickou fyziognomií rychle vystřídal pocit trapnosti. Nemohu se prostě dost dobře bavit na úkor lidí, kteří jsou schopní v touze vyhrát v jakési show, přijít i poslední kapku studu a zpětné vazby.
Zajímavým momentem hry je ovšem sledovat, jak na okraj skupiny mezi izolované a či skupinově odmítané, putují "nejnormálnější" soutěžící jako Luboš či Jakub, bez zjevných psychopatologických úchylek. (Stačí je přece prohlásit za falešné. Dokažte, že to tak není!) Kdy třeba ze sebevědomého, vyrovnaného Pluta dokáže dosavadní vůdce skupiny, nejsilnější osobnost a dobrý manipulátor Tony udělat vyvržence a plačící trosku, která hledá chybu v sobě, protože měřítkem sebehodnocení a sebepřijetí je pro něj momentálně prostředí VyVolené skupiny.
Je poučné sledovat, jak se skupina stmelí v boji proti manipulátorem určenému nepříteli, jak se ztrácí individualita, racionalita a zvyšuje nekontrolovaná agrese. Jak najednou vůbec nezáleží na pravdě, ale na boji, který momentálně skupinu definuje. Jak i silní jedinci podléhají nevědomě skupinovému tlaku. Jak rychle se původní sympatie dokáží proměnit v antipatie. Poučné, neboť stejná pravidla vládnou i venku, nejen za zdmi akvária VyVolených. Ale je to trochu málo na to, aby si tuto show člověk nějakým zamiloval. Právě tak jako uměle vyvolávané hádky a potyčky, které usilně extroverzovaných lidí vyvolávají rychlé emotivní reakce. Přesto má i tahle reality své diváky, kterým stačí ona show hádek a nahých těl. "Tony, jsi nejlepší," Marie, jsi skvělá," vyťukávají do esemesek a já se v kontextu soutěže nepatřičně ptám: Proč? A v čem? A mým převládajícím pocitem je lítost. Lítost a soucit s exhibujícími VyVolenými. A tak by to asi být nemělo. Aspoň u první řady jsem to tak neměla. Možná proto jsem je taky s daleko větším zájmem sledovala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama