Červen 2006

Do primáckého Baru jen se silným žaludkem

29. června 2006 v 0:02 | liduš
Tedy upřímně - nějak nepobírám výběr, jak píše Prima, "známých umělcůze showbyznysu" do letní reality show Bar. Že by malý rozpočet? Představa, že zase uslyším patlavou kulometnou češtinu břišní tanečnice, (či co vlastně je), Anifé neVyskočilové, mi nahání osypky a vzpomínka na afektovaný úsměv Tomáše Savky spojený s postavou vypaseného Ježíše von SuperStar mi činí lehkou nevolnost. Vůbec se nedivím Agátě Hanychové, Jitce Asterové a jistě mnoha dalším osloveným, že se jim do podobné společnosti nechtělo a nepochybně mají také jiné představy, jak příjemně strávit léto.

Koncert Madonny v Čechách – charita pro podvodníky

24. června 2006 v 21:23 | liduš
Tak člověk vystrčí po nekonečné zimě paty za africkým sluníčkem, a v tom okamžiku nastanou tropy i u nás. No dobrá, moře je pořád moře a nicnedělání má něco do sebe. Ale že se vrátím a koncert Madonny bude vyprodán a dokonce i ten na přidanou, který se začal prodávat, právě když jsem balila kufry k návratu, mě docela vzalo. Byla jsem vážně ochotna věnovat nemalou sumu, abych koncert skoukla. Moje naivní představa, že si on-line rezervuji vstupenky, on-line zaplatím, vzala za své. Ale...

A kdo miluje fousáče?

11. června 2006 v 15:11 | liduš
Teda fousáče osobně nijak zvlášť nemusím, až na některé výjimky, ale tihle lehce obstarožní pánové stojí za pohled. Dokonce mezi sebou i soutěží. Jejich fousky a knírky jsou totiž hotová umělecká dílka. Hm, zřejmě už nemají co na práci. Možná ze mě mluví závist, tedy ne že bych chtěla, aby mi pod nosem nedejbože vyrašil nějaký knírek, ale tu práci bych si někdy v klidu odpustila.

Kdo také může milovat koťata?

11. června 2006 v 14:45 | liduš
Jistá pitbullka Ramona se narozdíl od jiných psů stejné rasy zamilovala do tří koťat, o které se přímo vzorně postarala místo jejich pravé kočičí mámy.V každým tvoru je holt kus něčeho dobrýho, člověka nevyjímaje.

Nepřehlédnutelná americká kočka

11. června 2006 v 14:30 | liduš
Američanka Molly Youngling dokázala vykrmit svoji jedenáct let starou kočku Zippy na vážně neuvěřitelných osmnáct kilogramů. Tak nevím, jestli je to k smíchu, nebo k pláči... No při pohledu na naši vyšlechtěnou, štíhlou číču, rozhodně nemám pocit méněcennosti. Sice nás spolu nebude nikdo fotit, zato běhá, až se jí za zadečkem práší.

Tony VyVolený: Plaudite, amici, comedia finita

11. června 2006 v 12:04 | liduš
"Tak je to za náma! Opět zvítězila "pravda a láska"!!! Hahaha, tak jako většinou vždycky v životě! Bohužel!" konstatuje kdosi na jednom z mnoha internetových fór. Druhý běh VyVolených má svého vítěze. Žádné překvápko se nekonalo, snad jen to, že velký hráč VV2 Tony dohrál. Tedy před kamerami. Už nemusel předstírat žádný třes rukou, říkat jak chápe Vladka s jeho vypjatými emocemi, usmívat se na "milované" soupeře, dokonce už ani zahrát trochu té opravdové "lásky" ke své "mamce", kterou s takovým dojetím v soutěži opouštěl. Však Hranáč koukal jako opařený. Tony, který s jeho fotkou usínal, psal mu básně, se k němu nehnal, neposílal vzdušné ani opravdové polibky, nevykřikoval nic o lásce až za hrob. Už nebylo třeba jeho fanoušků, své esemesky vítězi poslali.

Oči z Třinácté komnaty a Vyvolených

10. června 2006 v 2:23
Mám ráda pohled do krásných očí. Miluji oči, prozrazující inteligenci, hloubku niterného prožitku, pokoru k životu. Ráda se dívám do dětských očí, neznajících faleš. Ale i do očí lidí, kteří se umí od srdce upřímně smát i plakat. Očí bez povrchního kalkulu, vidoucí víc než první pohled nabízí. Včera jsem kupodivu i na televizní obrazovce měla možnost pohlédnout hned do několika párů takových očisek.